Jiří Weinberger je básník příleitostný, nicméně soustavný. Od roku 1995, kdy debutoval sbírkou verů pro děti Povídá pondělí úterku, vydává nové a nové sbírky. Jedním z motorů jeho tvorby je jistě i literární kabaret, který s kroukem přátel provozuje a pro něj píe dalí a dalí texty. Nejnovějí sbírka Jiřího Weinbergera Antianalfabetikum je útlá, ale plná dalích originálních, technicky bravurních, vtipných a chytrých verů.
Ve studiu Radia Praha vítám Jiřího Weinbergera, autora - a teď se moná dostaneme k prvnímu problému - nonsenové poezie...
"Ne..."
...nebo minimálně nonsenovou poezií inspirované poezie.
"Já to slovo nemám rád, protoe řada lidí si představí dětské vatlání, které se někomu přes pubertu propasírovalo do dospělého věku. Proti slovu nonsens nic nemám. Ale hned vím, co si větinový posluchač představí a pak hned proti tomu slovu něco mám."
Nebyl by tím charakteristickým prvkem spí příklon k jazykové grotesce?
"Slovo groteska mám v tomhle kon textu radi, co je dáno tím, e je to poezie hodně postavená na rýmech. Doufám e nových, které člověka zaujmou. Co neznamená, e co se rýmuje, hned napíu. Maximálně to napíu a hned vyhodím. Ale kdy se ukáe, e ta zvlátní okolnost, e se něco s něčím rýmuje, vede k tomu, e člověka napadne něco, co by člověka jinak nenapadlo, pak to můe ít dál. Dost věcí se musí zahodit, protoe rýmují se holinky a hodinky, ale vymyslete na to něco, co by někoho dál zajímalo."
Tedy rým sám o sobě není jetě zárukou mylenky nebo gagu...
"S gagem je to tak, e se jako na kruhovém objezdu musí sejít minimálně dvě, ale raději více silnic nebo mylenek. kdy se sejde jen jedna mylenka, tak to gag pravděpodobně nebude."
My se scházíme nad sbírkou Antianalfabeticum z nakladatelství Baronet, je to útlý svazek, je v něm jen 33 básní...
"Bylo toho víc, ale vdycky je dobré vyhazovat, co jetě není hotové. To číslo 32 je taky počet zubů. Ne u kadého, ale původně u kadého. Tak jsem si říkal, e třeba to má nějaký smysl, i kdy ho neznám, a ta sbírka má 32 básní."
Aby to dokázalo do skutečnosti trochu kousnout...
"Aby to čtenář dokázal skousnout."
Kdy tyhle básně vznikaly?
"Skoro vechny v posledních letech, ro není krátká doba, 160 týdnů. Skoro vechny vznikly po poslední knize Kdyby Ogden uměl česky."
To byla kniha překladů amerického básníka Ogdena Nashe.
"Abych to tedy kvantifikoval, kdy u jsme u těch čísel, tři z těch 32 jsou starí, jedna dokonce mnohem a mnohem starí. Ta která začíná: Má milá se mi dívá/ čím dál více po klice... Překlad Ogdena Nashe vznikl velice rychle. Já jsem poprvé v ivotě zkusil překládal a natolik mě to chytlo, e jsem od toho v podstatě moc nevstával. To vzniklo během dvou tří měsíců."
Ty knihy, které předcházely před Ogdenem Nashem, toti Ach ty plachty, kde je mám a Kroky po krách, to jsou knihy textů psaných pro kabarety. Kdo čte v Antianalfabetiku vere jako Jedna baba pije kafe/ druhá baba čaj/ dědek bafá/ baba blafe/ Hraj muziko hraj... To je báseň tak výrazně rytmická, e se nabízí otázka, jestli i ty texty z Antianalfabetika jsou určeny pro dalí scénické zpracování.
 |
Ogden Nash, |
"Tohle je písnička, kterou u rok hrajeme. Taková odrhovačka, něco mezi... a teď nevím mezi čím a čím. je straně rychlá, uřvaná, shazuje sama sebe. A řekl bych, e v téhle kníce je trochu výjimečná, takové věci tam nejsou. Ona je tam jako určitá protiváha tomu mottu, které je stralivě váné, těm prvním dvěma řádkům na začátku..."
Tedy: Nechlubím se cizím peřím/ e umírám neuvěřím.
"Ano. Nash napsal údajně nejkratí rýmující se báseň na světě: candy is dandy/ but liquor is quicker. A já jsem se pokusil s tím řekněme soutěit, napsat jetě kratí báseň. Co se mi nepodařilo, ale poměrně krátká je taky. Ale ta jeho je legrační, ta moje ne. A kdy se vrátíme k začátku, já myslím, e Nechlubím se cizím peřím je groteskní báseň, moná i nonsensová, ale úplně jiná, ne jak si řadový posluchač nonsens představí. Já pevně doufám, e to pořád jetě patří do groteskní kategorie, ale ádná sranda to není."
Je tam skutečně i jakési váné sdělení a proto jsem pouil v úvodu ten obraz "kousnout do skutečnosti".
"Já mám toti dojem, e namalovat hranice kolem pojmu humor, není moné, e to je rozplizlý oblak, jeho molekuly se dají najít i místech, kde bychom humor vůbec nečekali."
Ve sbírce je někde na prvních stranách báseň: Svědek očitý/ svědek uitý/ svědek chuový/ leí ve křoví// Čára na dlani/ do tmy uhání/ svědek ve křoví/ u nic nepoví... Nemohl jsem se při čtení zbavit pocitu, e je to jakási hra s Kloboukem ve křoví Voskovce a Wericha. Jak je to ve skutečnosti?
"Vzpomněl jsem si na tuhle písničku, kdy jsme to psal. Ale kromě toho, e jsem doufám neukradl ádné rýmy, je hlavní rozdíl jeden: Na ten text u existuje melodie, kterou jsem jetě neslyel, ale doufám, e bude veselá. Já bych to toti nechtěl ponořit pod deku nějakého blues nebo depresivní nálady. Doufám, e bude veselá, a budu-li to zpívat já, budu to zpívat s vánou tváří."
Text byl uveřejněn na www.radio.cz, 10. října 2010