Třebaže kámen je tvrdý jako skála, dá se lámat - v kamenolomu. Aby se však nerozpadl v pouhopouhý prach, musí být pevně ukotven, má v zemi svoje kořeny. Pokud možno tři - jako v dávných bájích o žití člověka. Bělostná trojka umístěná v názvu na přebalu oběma konečky ležmo připomíná pád letícího ptáka, vyhlídková věž se vzpíná vysoko k nebesům, vybízí znovu k vzletu. Třetí básnickou knížku Jiřího Weinbergera V kamenolomu má tři kořeny doprovázejí opět obrazy a kresby Petra Wohla a do třetice ji letos v březnu vydala Agentura KRIGL.
I tentokrát zvolil autor už tradiční abecední řazení svých básní-všednodenních okamžiků (vždyť Život lidský má dva konce a je stálá změna), ale i snových představ (Bavlna vlny; Lehnu si na pospas snům), rozjímání (Kam letos letí letní čas?), reflexí (Existuje někde objektivní realita?) či ironizujících apelů (Holahej, občane; Důchodci a důchodkyně).
Svět Weinbergerovy poezie je reálný, pohled na něj nepostrádá něhu, ale ani sarkastičnost. Zaujme také krásou a hravostí češtiny, její zvukomalebností:
Zaslechl jsem v bezesném snu
štěkat šneka na Měsíc,
šneka, který nechtěl čekat,
až mu šneci vyjdou vstříc.
Vy nevíte, že je Měsíc
plný šnečích velkoměst?
Ani já v to nepřísahám,
zejména ne na svou čest.
Hříbat, hřebců, koňů, klisen
je tam ovšem habaděj,
proto o nich píšu píseň,
dokola ji se mnou pěj.
Kde jsou šneci, tam je louka,
kde je louka, tam je les,
kde šnek štěká, pračlověka
neprovází věrný pes.
Opusťme svou špeluňku,
Dnes je Měsíc v úplňku.
A než přijde patrola,
Pějme píseň dokola.
Právě zvukomalebnost Weinbergerových veršů láká ke zhudebnění a nejednou se z nich stávají básně-písně. Chcete-li si je poslechnout, neopomeňte navštívit příjemný hudebně-poetický kabaret/večer Kamenolom v Apropo. Nebudete zklamáni!
Jiřina Novotná, duben 2022